Sweet Home

Cyklus Sweet Home pracuje s domácností jako s psychologickým aparátem. S prostorem, který má chránit, pečovat a stabilizovat, a přesto se v něm pomalu usazuje tlak, kontrola a tichá eroze. Každodennost se překlápí do uzavřeného systému práce, péče a očekávání. Vzniká normativní rámec rolí, který nenápadně předepisuje, jak má vypadat žena, muž, rodič i partner, a jak má „fungovat“ rodina. Každodenní předměty zde fungují jako znaky režimu údržby, rutiny a opakování.

Výrazným znakem série je práce s tělem jako fragmentem a se zranitelností, která není výjimkou, ale strukturou. Ambivalence vyobrazeného spočívá v tom, jak se bezpečí překrývá s izolací, péče s kontrolou a blízkost s vyčerpáním. Domov se mění v místo beze svědků, kde se bezmoc i násilí mohou odehrávat potichu, pod povrchem každodennosti. Tlak sociálních rolí postupně narušuje identitu a tělo to nese. V cyklu se objevuje i mlhavý náznak úniku, nejde však o osvobození. Spíše o destruktivní zkrat, krátkodobou úlevu, která urychluje vnitřní rozklad. Každé gesto se stává znakem a každý předmět svědkem systému, který běží dál, i když se člověk uvnitř něj ztrácí.