Stagnation

Autor v cyklu Stagnation pracuje s prostorem, v němž se psychická tíha proměňuje v hmotu. Tíha se stává obrazovým principem jak fyzickým, tak i existenciálním. Vzniká místo bez záchytných bodů, kde se čas zpomaluje a svět se zužuje na několik metrů čtverečních. Lidská figura mizí ve fragmentu, v odvráceném gestu, v nehybné přítomnosti. Tělo je nositelem váhy, setrvává v omezeném poli a ztrácí možnost pohybu. Narušené povrchy, opotřebované materiály a stopy rozkladu jsou paralelou vnitřní eroze. Jan Škop vytváří prostředí, jež se stává rovnocenným aktérem, které nese paměť i tlak a samo se proměňuje v obraz psychického stavu.

Vizuální jazyk série je vystavěn na kontrastu měkké, zranitelné kůže a tvrdých, opotřebovaných materiálů. Ambivalence vztahu mezi tělem a hmotou je tísnivá. Objekt může být oporou, zároveň však funguje jako bariéra, hrozba nebo dusivý úkryt. Vertikála těžkého předmětu zavěšeného v prostoru, figura opřená o hrubý sloup či tělo sevřené mezi matracemi proměňují motiv bezpečí v obraz pasti. Tlak, ticho a stagnace se tu rozvíjejí jako prodlužující se stav, v němž se hranice mezi odpočinkem a rezignací stírá. Stagnation je koncentrovaná existenciální výpověď o momentu, kdy místo regenerace nastupuje setrvání a ticho začíná mít hmotnost.