Inner Pain

Autor zde pracuje s prostorem, v němž zhmotňuje mentální zátěž. Tematizuje neviditelné psychické rány, které mohou být zákeřnější než otevřená zlomenina. Fotografický cyklus Inner Pain stojí na vědomé radikální explicitě, kde se Jan Škop nebojí ukázat to, co bodá a trýzní, bez obalu a bez estetizujícího odstupu. Vnitřní tlak převádí do fyzické reality (hřebíky, srp, zlomenina), jako by tělo muselo převzít roli jazyka tam, kde slova selhávají. Vzniká tak přesná metafora bolesti, která dlouho zůstává uvnitř a navenek se tváří, že se nic neděje.

Nejostřejší napětí série vzniká v kontrastu, kde i přes brutalitu zásahů je ve tvářích prázdný klid. Utrpení se skrývá v každodenní masce, v tichém očním kontaktu, který diváka nepouští do bezpečí. Škop nevybíravě artikuluje to, o čem se stále neumíme bavit otevřeně . O tom, co raději tajíme, aby náš život působil funkčně. Samotné portréty ukazují bolest jako stav, který může být sdílený, i když zůstává nevyslovený. Série nastavuje zrcadlo mechanismům, jimiž se učíme přežívat.